Fotoblog: Masters of Rock 2015, 4. den

čtvrtek 17. březen 2016 14:07

A (pro někoho konečně) finušujeme s loňskými Mástry. Ale ne úplně, jako speciální přídavek si nechám headlinera festivalu. 

Poslední den se opravdu povedl a tak fotek je dost. A protože poslední kapela byla Nightwish, která je velmi populární, má vizuálně atraktivní show a navíc se u nás objevovala poměrně dost zřídka, rozhodl jsem se jim dát větší prostor v následujícím fotoblogu.

Začneme skupinou, která byla pro mě nejméně zajímavá - gothici Lacrimas Profundere. Už jsem se několikát vyjádřil, že gothická odnož, pomalé, ponuré a melancholické nálady, jde hudebně i koncertně mimo mě a zde jsem názor nezměnil. Navíc prostředek jasného dne jejich gothické atmosféře taky zrovna nesvědčil.

Ukázky: My release in pain , To bleed or not to be

 

20-Lacrimas_Profundere_016565.jpg

20-Lacrimas_Profundere_016559.jpg

20-Lacrimas_Profundere_016562.jpg

 

Ze spánky jsem byl naštěstí brzo probuzen. Jméno Voodoo Circle mi nic neříkalo, ale slibovaný hard rock zněl slibně. Když vytáhli plachtu, kde nad jménem Voodoo Circle byl ještě řádek "Alex Beyrodt's", získalo to další dimenzi. Zjevně sólový projekt skvělého kytaristy z Primal Fear. Když jsem pak sledoval lidi, co se pohybovali na pódiu během příprav, překvapení rostlo - další známé obličeje. Basák, producent a skladatel opět z Primal Fear Mat Sinner a zpěvák z Pink Cream 69 David Readman slibovali, že to bude stát za to. A bylo to tak. Bylo rto hodně živé, skvělá komunikace s publikem od zpěváka a takyt Alex se s kytarou a pózami při hraní překonával. Prostě všichni se oprostili od určité serióznosti domovských kapel a koncert si užívali.

Ukázky: King of your dreams ,  Cry for love 

 

21-Voodoo_Circle_016577.jpg

21-Voodoo_Circle_016576.jpg

21-Voodoo_Circle_016583.jpg

21-Voodoo_Circle_016570.jpg

21-Voodoo_Circle_016580.jpg

21-Voodoo_Circle_016591.jpg

 

Další na řadě byla ruská folkmetalová smečka Arkona. Ta je v této oblasti pojmem a zpěvačka Mascha (vzhledem k příbuznosti jazkyků bysme měli asi psát Máša) opět bodovala. Střídala čistý zpěv s growlingem a svou rozmanitostí zvládala polohy "beauty and beast" sama (ano, vše na ukázkách zpívá ona). A jako většina folkových kapel dokázala naše fanoušky vyburcovat i do mosh pitů, dokonce i ve veslařské verzi.

Ukázky: Od serdsa k nebu , Yarilo

 

22-Arkona_016602.jpg

22-Arkona_016603.jpg

22-Arkona_016604.jpg

22-Arkona_016600.jpg

22-Arkona_016612.jpg

22-Arkona_016608.jpg

 

Následovala finská Sonata Arctica. Ta u nás byla dost populární, ale je pravda, ze poslední desky působily skoro jako muzikály a myslím, že část fanoušků ochladla. Poslední deskou se trochu vrátili ke kořenům a severský vlk, který je takovým jejich maskotem, se opět zakousl do srdcí mnoha fandů. A další věc hrála pro ně - Tony Kakko je skvělý frontman (s velmi zajímavým, charakteristickým hlasem), který zde získal proslulost např. tím, že při velké bouřce a průtrži mračen na MoR před mnoha lety, při výpadku elektriky, zazpíval Full Moon bez mikrofonu, a capela. Ani letos nezklamal.

Ukázky: Full Moon , My land

 

23-Sonata_Arctica_016636.jpg

23-Sonata_Arctica_016623.jpg

23-Sonata_Arctica_016642.jpg

23-Sonata_Arctica_016643.jpg

23-Sonata_Arctica_016621.jpg 

23-Sonata_Arctica_016628.jpg

23-Sonata_Arctica_016639.jpg

 

Pro mě hudebně nejzajímavější a nejoblíbenější kapela dneška byla Gamma Ray. Hudebně je to moje krevní skupina - hodně melodické, svižné, čistý zpěv (a Kaiův charakteristický, ale ne přehnaný řezák), změny rytmu, výrazné sbory a skvělé kytary. Je to kapela, která je neuvěřitelně nabitá pozitivní energií a jakmile se objeví na pódiu, jde s ní neskutečná pohoda a dobrá nálada. Přitom, paradoxně, si na nic sluníčkovéh nehrají, mnoho jejich textů je spíše ponurých a hororových, ale prostě to jde z nich. Snad jediné bych jim vytl - vizuální stránka. Bohužel se světly se moc nekamarádí, na většině koncertů byli dost mizerně nasvícení a když, tak protisvětlo (a to jako headlineři, takže to byla jejich volba, ne, že by na nich někdo šetřil), takže z pohledu focení je to vždy boj s kompromisy (i mě je to pořád ještě obava z vyšších ISO :-) ). Ale tentokrát to bylo snad nejlepší, co jsem je kdy zažil.

Ukázky: Master of confusion , Empathy a klasika z Hellowenských dob: I want out

 

24-Gamma_Ray_016648.jpg

24-Gamma_Ray_016647.jpg

24-Gamma_Ray_016666.jpg

24-Gamma_Ray_016649.jpg

24-Gamma_Ray_016650.jpg

24-Gamma_Ray_016655.jpg

 

Petr Zip Hájek