Absurdita copyrightu

pátek 2. prosinec 2011 15:14

flickr.com

Různými autorskými organizacemi je nám vtloukáno do hlavy, že autorské právo a copyright je totéž. Je to jen jedna velká lež, co jim má zajistit velké zisky.

Celý trik tohoto průmyslu spočívá v tom, že nasugerovali lidem, že bez jejich úžasného vlivu by nebohí umělci pomřeli hlady. Skutečnost je velmi odlišná, v mnoha případech dokonce právě copyrightové korporace  brání autorovi manipulovat s vlastním dílem. Skutečnost je taková, že autorské právo je jen malá část autorského zákona. Většina je tzv. copyright, což je přesně to, co říká ten pojem - právo kopírovat. Je příznačné, že právo kopírovat nemá s autorstvím vůbec nic společného.Samozřejmě záleží na úpravě zákona v té které zemi, ale vzhledem k tomu, že je snaha vše sjednoti podle (snad nejtvrdší) americké normy, tak se nás to taky velmi týká.

Ale ke zmiňovaným absurditám:

  1. Platí se poplatky za média a zařízení, které by mohly být využity ke zkopírování obsahu. Ale nikde se nezkoumá, jesti byl nebo nebyl nějaký, autorskými oranizacemi chráněný, obsah na tato média zkopírován.
  2. Hudebníci musí odvádět autorským organizacím poplatek z koncertu (veřejná produkce), i když tam hrají pouze své a žádné jiné písně.
  3. Autorské organizace  vybírají poplatky za veřejnou produkci i tam, kde se hrají pouze písně, které už nejsou pod ochranou autorských práv (50let po smrti autora).
  4. Umělci musí být zastupování (tj. za použití jejich děl se odvádí poplatek). Pokud ale chcou dostat něco z onoho poplatku zpět, musí se zaregistrovat jako aktivní umělci u autorské organizace a za toto zastupování platí nějakou paušální částku. Klíč na rozdělování je ovšem u nás nastaven tak, že se nejvíc vyplácí velkým umělcům, kteří se hrajou v TV a rádiích. Takže návštěvníky našich metalových koncertů může blažit, že největší část z autorských poplatků za koncert dostane K. Gott, naše kulurní dědictví H. Vondráčková apod.
  5. Poslední příklad je z USA. Byl to ten hlavní impuls pro napsání tohoto článku. Ocituji malou část rozhovoru magazínu Spark (č. 222, 12/2011) s Roflem Kasparkem, hlavou legendárních Running Wild:

...Proč jsi se rozhodl oživit jméno Running Wild?...

... začal jsem jednat s nahrávacími společnostmi o tom, že bych znovu nahrál a vydal některé naše skladby, na které už zase vlastním práva...

A nebylo by lepší vydat rovnou boxset?

Ten by neměl smysl, protože jak jsem říkal, mám práva jen na to ty skladby znovu nahrát, nikoliv znovu vydat kompletní alba. Ta vlastní společnost Universal Records a oni na nějaké reedici nemají absolutně žádný zájem. Ani náš katalog nechtějí odprodat jiné firmě. Jisté společnosti už o něj dvakrát intenzivně usilovaly, ale oni řekli "Ne". Aniž by své rozhodnutí jakkoliv zdůvodnili, prostě nechtějí. Nevím proč, ale nic s tím nenadělám.

Krásná ukázka, jaký je rozdíl mezi právem autorství a právem kopírovat, co říkáte? Takže až zas budete slyšek, že kopírování zabíjí hudbu apod, uvědomte si, že kopírování pouze ukrajuje zisky autorským organizacím a držitelům copyrightu. Jak jsem psal dříve, pokud budete chtít podpořit svého hudebníka, možná bude i pro něj lepší, že zajdete na koncert, koupíte si originální tričko nebo jiný fanouškovský předmět, než když si koupíte CD. A to je na tom asi to nejsmutnější.

 

 

Ryze amatérským pohledem na autosrký zákon a dezinformacemi autorských společností jsem se zabýval v sérii článků "Auto byste neukradli...", najdete je v souvisejících článcích.

Petr Zip Hájek

Související články