Fotoblog: Out of the Dark festival 2011

pondělí 3. říjen 2011 14:07

Na Out of the Dark festival jsem se vypravil hlavně kvůli jedné skupině. Které, to odhalím za chvíli. Celá akce byla koncipována, jako festival front-woman skupin s poměrně logickým zaměřením převážně na symfonic a gothic metal.

Fotek je teď trochu víc, ale snad to nebude nikomu vadit, když už jde na fotoblog. Přišlo mi lepší najednou vybrat nějaký vzorek od každé kapely, než to dělit na víc fotoblogů. A snad mi nikdo nebude zazlívat, že svých oblíbenců jsem dal nejvíc.

 

Celý festival začali s cca půlhodinovým zpožděním finští Amberian Dawn. Už jsem je jednou zažil jako předskokany někoho a od tehdy jsem si odnesl dojem ″příjemní, ale neutkví″. Tento dojem se nyní potvrdil. Hudba byla příjemná, ale nijak výrazná. Ač mám pocit, že kapel stylu ″kráska a zvíře″ je už tak 13 do tuctu, zde by možná pomohlo dát tam občas mužský hlas na podporu zpěvačky. Nemuselo by se hned jednat o nějaký murmur. Dle mého by ještě prospělo, kdyby si zpěvačka odpustila různé popové trylky a kudrlinky, které dodávají songům dojem jakési lacinosti.

1-Amberian_Dawn-3500.jpg

1-Amberian_Dawn-3511.jpg

1-Amberian_Dawn-3506.jpg

 

Po nich nastoupila německá Xandria. Zpočátku působili nesměle a po Amberian Dawn i nevýrazně. K tomu ještě přispěl nějaký technický problém, kdy se snažila zpěvačka bavit lidi nucením prospěvování melodických linek. Celé to na mě působilo velmi rozpačitě. Naštěstí byl problém brzo překonán. Kapela pak najela na svou ″provozní teplotu″ a od druhé poloviny měl koncert šmrc a šťávu, překonal své předchůdce. Jen zpěvačka pořád mezi písničkama působila dost nesměle. Ale když zpívala, tak žádná nejistota znát nebyla a to je hlavní.

2-Xandria-3528.jpg

2-Xandria-3537.jpg

2-Xandria-3525.jpg

2-Xandria-3522.jpg

 

Třetí na řadě byli rakouští Serenity. Ti vystupovali namísto ReVamp, na které jsem se celkem těšil, protože Floor Jansen to umí rozbalit, hýří energií i sexappealem. Podle oficiálních zpráv zrušili účast ze zdravotních důvodů, ve video zprávě na YouTube se Floor omlouvá a uvádí jako důvod vyhoření. O Serenity jsem nic nevěděl a čekal jsem další standardní kapelu se zpěvačkou. Bylo překvapení, že naběhla skupina se zpěvákem, měli šmrc, drajv, energii.... prostě si to dávali. Beze sporu skvělé vystoupení, druhé nejlepší toho večera. Atmosférou či energií mi to připomnělo koncerty Primal Fear nebo Brainstorm (i když hudba je samozřejmě jiná). A když ještě připočteme, že ve 2 písních (a ty byly mezi nejlepšími) hostovala zpěvačka, tak ani ze zaměření festivalu nevypadli.

3-Serenity-3558.jpg

3-Serenity-3551.jpg

3-Serenity-3568.jpg

3-Serenity-3555.jpg

3-Serenity-3573.jpg

 

Jako čtvrtí a zároveň headlineři festivalu byli Van Canto, kteří přijeli z Německa. Ti byli ten tahoun, který mě donutil se sem vykopat. A zjevně jsem nebyl sám, jinak v poklidu poloprázdný prostor se zaplnil a vepředu byl už trochu tlak. Když někomu říkám o Van Canto, uvádím to slovy ″Představ si metalovou skupinu, co používá jediný nástroj - bicí. Vše ostatní je jen hlas, voiceband″. Že to sní šíleně? Taky je. A ještě šílenější je, že kromě vlastní tvorby páchají cover verze slavných metalových songů (od Metallicy ″Battery″ a ″Master od Puppets″, od Iron Maiden ″Fear od the Dark″, Nightwish - ″Wishmaster″, Sabaton - ″Primo Victoria″ a další). Pro představu doporučují dát na YouTube hledat Van Canto. Čekal jsem, že naživo to bude celkem zábavné vystoupení. Realita překonala mé očekávání mnohanásobně. Byl jsem naprosto unešen. Ta energie a nadšení, z pódia i od publika, byla neskutečná. Tohle rozhodně není bežné na každém koncertu. Představte si prázdné pódium (s bubny v pozadí), kde pobíhá 5 frontmanů, různě sólují a interagují. Prostě mazec. A navíc měli tento večer nejhezčí ženu na pódiu.

4-Van_Canto-3592.jpg

4-Van_Canto-3604.jpg

4-Van_Canto-3594.jpg

4-Van_Canto-3614.jpg

4-Van_Canto-3595.jpg

4-Van_Canto-3619.jpg

4-Van_Canto-3632.jpg

4-Van_Canto-3621.jpg

4-Van_Canto-3628.jpg

4-Van_Canto-3633.jpg

4-Van_Canto-3609.jpg

4-Van_Canto-3606.jpg

 

Poslední nastoupila norská Tristania. Nevím, jestli je to tím, že mě jejich hudba moc neoslovila a nebo tím, že byli po Van Canto, ale přišli mi nudní, ploší, nezajímavý. Přestože používali hned 3 typy hlasů – mužský čistý (a ten nebyl vůbec špatný), ženský (i když zpěvačka častěji spíš jen tak vyla, než přímo artikulovaně zpívala) a povinný murmur kyraristy. I díky pokračujícímu času a domluvenému odvozu, jsem jejich set vzdal asi v půlce a vím, že bez této skupiny si umím svůj hudební život představit.

5-Tristania-3650.jpg

5-Tristania-3658.jpg

5-Tristania-3659.jpg

5-Tristania-3660.jpg


Na úplný závěr si neodpustím jedno videjko od Van Canto:

Petr Zip Hájek