Auto byste neukradli... kamarádovi za práci zaplatili

pátek 29. červenec 2011 14:07

Část členů kapely Hakka Muggies jsou kamarádi a musel bych se sám před sebou propadnout studem, kdybych si jejich CD (vydané vlastním nákladem) nekoupil...
Zip

V minulých článcích jsem se projevoval jako kritik "nenažraných" firem obchodujících s duševním vlastnictvím a autorkých organizací. Jeden důležitý článek nám ale v úvahách chybí.

Kritiku v minulých dílech tohoto miniseriálu schytali ti, kteří na show byznysu vydělávají v podstatě nátlakovým působem. Pohled fanouška, konzumenta díla je jasný - o tom je celý seriál. V rovnici tedy chybí nejdůležitější prvek, začátek řetězu: autor. (Pozn: jsem na to zvyklý ze svého oblíbeného žánru, ale pro zjednodušení to stejně budu brát všude. Jako autora -mluvit budeme o hudbě- tedy označuji autora hudby či textu, ale taky interpreta.)

O autorovi se asi dá říct, že je na tom všem bitý nejvíc. Jednak - on je ten, co uspokojuje poptávku "konzumentů" - posluchačů, fanoušků. Autor vymýšlí, skládá, nahrává, zpívá... Zároveň autoři zpravidla dostávají z celé sumy utracené za médium tu nejmenší část (pokud to nejsou superhvězdy typu Paula McCartnyho nebo v našich poměrech našeho kulturního bohatství, Helenky Vondráčkové, které mají dost jiné podmínky, než většina).

Nechci zapírat, že i nahrávací a distribuční společnosti do umělce vkládají své prostředky. Ovšem náklady nutné (studio, zvukař, mix) jsou dneska asi mnohem nižší než dříve. V nějakém základu. Pokud je zájem na nějaké výrazné postprodukci, tipnul bych si (jako nehudebník), že mohou proti analogové době výrazně narůst. Já jako fanoušek, ovšem mám nejradši zvuk maximálně přirozený a blížící se realitě, takže z mého pohledu ta, tolik módní, přeprodukovanost je spíše negativem. Snížení nákladů tímto směrem by pro mě byl vysloveně pozitivní krok.

Co ale reklama? Jistá dávka je asi nutná. Ale masívní (a drahá) reklamní kampaň je dle mě zbytečná. Na jednu stranu se tak lidem tlačí hvězdy a hvězdičky, co mají na chvíli zaplanout a zhasnout jak meteor. Jejichž účel je nechat se vytěžit a zmizet ze scény. Takže tato reklama je spíše škodlivá. Nechal bych to na tom, že kvalita se prostě prosadí sama. Mám celkem štěstí, že v tvrdší hudbě to tak vcelku funguje. Prakticky tam nejsou umělé rychlokvašky, drtivá většina kapel získává úspěch pilnou a dost tvrdou prací. Ale to jsem krapet odbočil. Chtěl jsem říct, že náklady sice jsou, ale showbyznysové firmy na to jdou špatně. Když jim klesly prodeje, začaly s masívnější a tedy dražší reklamou. Aby vykázaly zisk, když prodeje zároveň klesaly, zbyla jim jediná cesta - vzít ještě více u huby autory.

Ejhle, z toho plyne první důvod, proč kupovat hudbu. Týká se hlavně menšinových žánrů. Není to kvůli těm pár drobných, co autor dostane za jedno CD. Je to vlastně signál pro labely, že tento žánr chceme poslouchat, že za tohoto autora nelitujeme vydat nějaký ten obolus. A tedy zvyšujeme šanci, že vydavatel dá autorům prostředky a podmínky i pro další desku. Přiznejme si ovšem, že tento důvod je tak trochu přistoupení na vyděračské metody vydavatelů. Navíc dneska, díky klesajícím cenám vybavení, softwaru a internetu, kdy hudebník často nahraje své party (nebo dema, nápady) doma a pošle je ostatním, díky tomu, že mnoho úspěšnějších kapel a hudebníků má svá domácí studia a nezřídka podporují začínající kolegy, jsou ceny za nahrání a studiovou práci zas výrazně nižší, takže je i menší důvod k využití služeb labelů. Možnost distribuce hudby přes internet dále snižuje jejich vliv a význam.

Rychle najdeme i druhý důvod - samo CD. V dnešní digitální době už se zdánlivě na hmotný majetek nehraje. Ale přiznejme si - kdo zná ten pocit, když drží v ruce CD své oblíbené skupiny, listuje bookletem, ten ví, že to zas tak out není. On je to totiž jistý kontrast k povrchnosti, která je dneska tak všudypřítomná. CD (LP) prostě nabízí víc - grafická podoba bookletu (nejen obrázek na první stránce), texty písniček, fotky členů skupiny a nejaké další info - to celé dává další rozměr k poslechu. Víc to posluchače ztotožňuje s kapelou, namísto anonymních hudebníků vidí konkrétní lidi, grafika podtrhuje náladu.

Třetí možnost je asi nejsympatičtější. Kapela se přece dá podpořit jinak, než jen koupí CD. Třeba zajít na koncert. Kromě skvělého zážitku s živou hudbou a atmosférou přispějete skupině víc, než by dostali z desky. A kdo říká, že musíte chodit jen na jeden koncert, že? Navíc myslím, že plný klub fanoušků nakopne skupinu k další činnosti víc, než anonymní částka na účtu za x CD.
Další věc je oficiální merchandising (ideálně na koncertě nebo eshopu skupiny, kde se neplatí prostředníkům), kdy podpoříte skupinu a ještě získáte něco hmotného od svých oblíbenců (tričko, nášivku, přívěsek, hrníček...).
A nakonec - nic vám nebrání získat číslo účtu (klidně poslat email s dotazem) a poslat částku dle vlastní úvahy přímo. A pokud pošlete 100Kč, myslím, že hudebnící dostanou mnohem víc, než za CD v ceně 400Kč.

! Závěr tohoto článku je jasný - podpořit a dát vydělat hudebníkům je nejen velmi morální, ale taky žádoucí pro jejich další tvorbu. (Kolik lidí věnuje dlouhodobě spousty úsilí v oblasti, kam musí vrážet peníze, které se nevrací?) A je dobré si uvědomit, že i když si hudbu stáhnete, je spousta dalších cest, jak své oblíbence podpořit a i vám to přinese něco navíc (a to ještě kromě dobrého pocitu).

Petr Zip Hájek

Související články