Auto byste neukradli... lidem byste nelhali

sobota 9. duben 2011 11:18

flickr.com

Jak už nadpis naznačuje, tento článek se bude věnovat autorskému právu a některým demagogiím, mýtům či přímo lžím, kterými je v této souvislosti masírovaná veřejnost.

Původně jsem takovýto článek psát ani nechtěl, protože mi celá věc přišla jasná, ač nejsem právník, pouze jsem si autorský zákon přečetl. Ale z různých reakcí v diskuzích k článkům zabývajícím se touto problematikou i názorů lidí jinde, jsem získal pocit, že mnoho lidí o autoském právu nic neví a nechává si lhát do očí, manipulovat s sebou.

Internetová (vlastně i tištěná) média se pravidelně zmiňují o zlých pirátech (přestože už v dřívějším článku jsem citoval zákonnou definici pirátství a myslím, že u nás je pirátů naprosté minimum. Zajisté tomu napomáhá i skutečnost, že nemáme moře.), kteří páchají zlo, protože stahují hudbu a filmy. Málokdy se ale objevují informace, které by podobné demagogie vyvracely. V lidech je tedy pěstován pocit viny i když neudělali nic špatného nebo protizákonného. Je jim úmyslně podsouván naprosto nepravdivý názor.

Radši, než spekulace se nejdříve podívejme, co praví autorský zákon (celé znění najdete třeba zde):

§25 (1) U zveřejněných děl, která lze rozmnožovat
a) pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby (§ 30 a 30a) pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin na papír nebo podobný podklad, anebo
b) pro osobní potřebu fyzické osoby (§ 30) na podkladě zvukového, zvukově obrazového nebo jiného záznamu či rozhlasového nebo televizního vysílání, jejich přenesením pomocí přístroje na nenahrané nosiče záznamu má autor právo na odměnu v souvislosti s takovým rozmnožováním díla.
§30 (1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.
§30 (2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.

AZ v paragrafu 30 jasně říká, že každý má právo si udělat kopii pro osobní potřebu. Zcela legálně a beztrestně. Tato kopie není podmíněna vlastnictvím zakoupeného díla. Neboli stahování (např. přes http, ftp) je naprosto legální a v pořádku. Ale pozor. Šíření už povoleno není, takže pokud stahujete přes P2P sítě (Kazaa, DC+, bittorent apod.), tak kromě samého stahování nabízíte dílo (šíříte, sdílíte) a to už zákon porušujete.

Také je v §25 řečeno, že i za volné užití díla náleží autorům odměna. Je tam také určeno, kdo a z čeho ji platí. Je to ono populární "výpalné". Každý, kdo si koupí médium CD nebo DVD, pevný disk, flash kartu nebo usb "klíčenku", ale i přehrávač, CD / DVD-ROM, fotoaparát, tiskárnu, kopírku, scanner apod. platí autorský poplatek podle tohoto paragrafu. To samozřejmě i tehdy, když výše uvedené použijete pouze na své věci (zálohy, fotky z dovolené apod.), kde se žádné cizí autorské dílo nevyskytuje. Nejen zákonně, ale i morálně vzato, máte předplaceno, až si něco stáhnete.

I povinné placení odměn kolektivnímu správci je hodně pochybná záležitost v tom všem. Kolektivní správce (autorské organizace: OSA, Intergram, Dilia a další) jsou ze zákona stanoveny jako příjemci těchto poplatků. Už ale není nijak určeno kolik zaplatí, komu a dle jakého klíče. Určení pravidel je zcela na nich. Jsou to soukromé organizace, mimo státní kontrolu. A o tom, že nejsou zrovna křišťálově čisté se povídá mnoho. Takže jestli ono to nakonec nesmrdí jinde...

Zábavná situace je v tom, že když si film stáhnu z internetu, je to naprosto v pořádku a legální. Pokud si ale koupím DVD a z něj si udělám záložní kopii, porušil jsem zákon: §43 (1) "Do práva autorského neoprávněně zasahuje ten, kdo obchází účinné technické prostředky ochrany..." I když se dá diskutovat, že když šifrování DVD umí prolomit každý program manipulující s DVD, není to účinná ochrana :-).

Lidským, morálním aspektům kopírován a stahování hudby se budu věnovat v některém z dalších dílů tohoto seriálku. Ale sem patří alespoň zmínka, že i stažená hudba není pro autory ztráta, ale zisk. Především by měli mít nárok na proplacení části "výpalného" (i když nevím, jak může OSA zjistit, kdo si co stáhl, vypálil - to je právě ta mystická záležitost. Souvisí to s počtem prodaných kopií, hraní v médiích apod. Jenže často si člověk vypaluje a stahuje právě to, co se běžně nehraje, je to neobvyklé, těžko sehnatelné - mimo střední proud.) Ale je to hlavně reklama. Fanoušci dávají hudbu dále, není vyloučené, že si někdo koupí CD, tričko a nebo jiný merchandising či půjde na koncert.

Ignorujte to, o čem se vás snaží přesvědčit hlavně společnosti, v jejichž komerčním zájmu je, abyste kupovali co nejvíce. Nenechte se strašit něčím, co podle zákona není pravda. Nejprve se, alespoň letmo, na ty zákony podívejte. Je krásně vidět, jak důvěryhodné jsou organizace, které se ohání morálkou, ale samy se uchylují k vydírání, lžím a zastrašování za účelem svého vlastního zisku.

 


UPDATE: zapomněl jsem v článku zmínit, že kopie pro osobní potřebu je povolena u audiovizuálních děl, ale explicitně je zakázána u software. Takže pokud stahujete sw, na který nemáte licenci, je to nelegální i když ho nesdílíte.

 

Petr Zip Hájek

Související články